Zdravím.
Tak jsem si přečetla vaše příspěvky. Tolik smutku, ach jo. Měla jsem zase slzy v očích. Vyjadřujete úplně to samé co cítím já. Je to hrozný. Když už si myslím, že to jakžtakž zvládám, přijde den, kdy se zase sesypu a pláču. Tak hrozná bolest. Trhá mi to srdce. Sice pláču již o trochu méně, ale o to je ta bolest horší. Ve čtvrtek máme ukládání urny. To bude hrozný. Neumím si to představit. Ztratím ji znovu. Bude to tak definitivní.
Moje nejdražší maminko, nejmilovanější, nejnádhernější. Moc tě miluju. Vždycky tě budu nejvíc milovat. Moc mi chybíš. Slovy se to nedá vyjádřit. Chybí mi tvá přítomnost, tvá láska, tvé pohlazení. Ty to víš, protože věřím, že jsi pořád se mnou. Mami, poraď, jak to mám bez tebe zvládnout? Jak mám žít dál? Chtěla jsi, abych byla šťastná, ale copak to bez tebe jde? Už nikdy nebudu šťastná bez tebe. Poraď maminečko. Posílám ti milion pusinek tam nahoru. Je mi moc smutno.
