Milá Helenko,
já si taky pořád říkám, že jsem měla udělat víc, kdybych se víc starala.... Taky všichni říkají, že jsem nemohla udělat víc. A navíc maminka mi to vůbec neřekla, až pár dní před smrtí jsem se to dozvěděla. To mi už doktoři říct museli, jak na tom je. Ona nechtěla, abych se trápila a chtěla, abych žila co nejdéle bez vědomí toho, že je na smrt nemocná. Ona byla vždycky taková, myslela na druhé a na sebe tolik ne. Byla neskutečně statečná. Musím být kvůli ní taky. Když mi říkala, že navždy bude mou součástí a bude se mnou, tak musím být statečná kvůli ní. Já závidim maminky všem, v televizi, na ulici. Když vidím, jak se objímá dcera s maminkou, je mi taky do pláče. Tak moc jim závidim. Tak moc bych se taky chtěla s maminkou obejmout.
