Mně je taky hrozně smutno. Já píši mamince deník skoro každý den, píši ji co jsem zažila a o svých pocitech. Trochu to pomáhá. Ale tak moc bych chtěla, aby byla u mě. Chybí mi každý den, každou hodinu. Nevím, jak mám po 30 letech s ní žít bez ní. Byla tady pro mě každý den, pomáhala mi úplně se vším. Moje nejhodnější a nejkrásnější máma. Jsem tak sama, bez ní je ze mě jen půlka. Mé srdce je bez ní poloprázdné, má duše, i můj život. Nevím, co si bez ní počít. Moct ji vzít za ruku, pohladit, podívat se do jejích laskavých a krásných očí.... Ona by mě pohladila po tváři, usmála se na mě a řekla, že bude všechno v pořádku, že jí mám a že to spolu zvládnem. A že mě miluje jako nikoho jinýho na světě.
