Před měsícem má maminka spáchala sebevraždu a nechala zde spoustu otázníků a zničeného tátu,kerý s ní byl 44 let. Nedokážu se stále smířit s tím, že NENÍ, že už NIKDY... Pamatuji si jen, jak jsme ji vedli do záchranky, pak chodili na ARO a de facto se s ní chodili loučit....
Zní to hrozně, ale když musela na soudní pitvu, tak jsem si přála ,aby ji našli nějakou nemoc, abych pochopila... ale byla ÚPLNĚ ZDRAVÁ... takže opět nechápu, dopis nenechala, zkrátka se zabila....
A nejvíc mě mrzí, že neuvidí své již třetí vnouče.... Chjo, je to měsíc a já si nějak nic nepamatuju, žádné vzpomínky s mamkou, ani nevím,jaký měla hlas, zkrátka nic... přejde to? vybaví se mi? Cítím vztek, lítost, úzkost, prostě děs....
