když jsem to četla jako bych to psal já. Mé pocity, myšlenky, emoce jsou stejné. A to jak píšeš o své mamince, jako by jsi psal o té mé. Byla silná a přitom nesmírně hodná, obětavá a pro každé ho se snažila udělat maximum. Pro nás, v práci, pro lidi kolem ní. Každý na ni vzpomíná jako na báječného, obětavého, pracovitého člověka s velkým laskavým srdcem. Moje máma měla možnost poznat svého vnuka a i když jehot "otec" je to největší zlo co mě v životě potkalo, tak můj syn je ten největší dar pro mě a byl i pro mou mámu. Neumím si představit jak žít dál bez ní. Vím že je stále se mnou, já jsem její součástí a vždy kousek z ní bude žít se mnou dál. často si přeji aby byla naším dobrým andělem a byla nám tak na blízku. I když naše zármutky jsou podobné i tak si uvědomuji, že nejde říct "co pomůže" , protože nepomůže nic.... ani čas. Vím že to musí, každý v sobě zpracovat svým jedinečným způsobem, ale mám pocit, že vůbec nevím jak to udělat. Přeji ti moc a moc síly. Je to jediné co přát a co pomáhá.
In reply to Tak tu máme nový den.... Teď by Anonym (neověřeno)