předem se omlouvám za nějaký ten překlep, nedoklep nebo chybu. Píšu sem, protože vlastně nevím kde bych se jinde mohla "vypovídat ". Máma mi umřela před 2 měsíci. Jsem se synem sama, malému jsou 2 a 3/4 roku. Máma byl jediný člověk co mě podporoval, držel, mohla jsem s ní mluvit, když jsem měla o syna strach při horečkách tak se mnou hodiny a hodiny v noci mluvila, když jsem ho držela v náručí pro záchvatech zimnice. Měla jsem s mámou lét a léta né moc dobrý vztah a pak se to zlepšilo, zlepšilo se to asi rok před tím než jsem otěhotněla. Byla jediná kdo natajno aby brácha a táta nevědel mi chodila hlídat malého abych se vyspala, když od nás odešel jeho "tatá" to byli synovi asi 3 měsíce. Odešla náhle a bez varovnání. V 9 hodin jí odvezla záchranka a v 11.45 byla mrtvá. Už byla jen v bezvědomí a já ji hladila na JIP po tváři a prosila at bojuje at se vrátí. Všechno se mi to vrací, den co den, den co den vidím jak tam leží, myslím na to že ten den před tím jsem neměla jen prolítnout bytem a zběžně ji pozdravit ale měla jsem jí obejmout říct jak moc ji mám ráda, jak moc jí děkuji a jak moc mi na ní záleží.... Tak bych moc chtěla někomu tohle všechno říct, jak byla štastná když se syn narodil jak jsem viděla v jejích očích strach, když pro změnu viděla mě jak vypadám po porodu.... Byla jediný člověk, který věnoval mímu synovu skutečně čas, lásku a péči. Je mi 35 a vím že její odchod prostě nezvládám. Nidko to z venku nevidí. Chodím, směju se , povídám si o bežných věcech, nakupuji, vařím, pečuji o syna a do nedávna jsem i pracovala....ale já uvnitř citím, že ta ztráta, to prázdno, ta bolest je příliš velká.... že to vše je příliš. Pokud se ptáte co táta a brácha...táta je "ředitel zeměkoule" všude jsem byl všechno vím nejlíp, sere mě tí už léta a proto se už léta umíme pěkně rafnout, já mu prostě řeknu že mi to vadí, máma raziala teorii "at si kecá já ho neposlouchám" me to prostě nedá, když mě furt vykládá co a jak dělám blbě atd a přitom nemá ani snahu ani vůli chtít se naučit například jen zapnout pitomou autosedačku nebo chtít zvládnout postarat se o vnuka. No a brácha....ten "chytl" moresy od táty, sice ted co má přítelkyni je trochu normální ale jako reakci na umrtí mámy si pořídil štěně, fenku a dal jí jméno po máme... a takže ten ted když se ptám po čase se mnou a malým mi odpoví že má málo času, že má štěně a práci.... asi i já nekumunikuji uplně nejlíp se svým okolím...jenže já se ted zlobím, vše mě štve, vše mi je líto a nejvíc.... nejvíc to že už se mi máma nevrátí, nezvedne mi telefon.... hrozně to bolí
