Včera jsem se byla podívat na hřbitově..... Jak udělali pomník. Neměla jsem to dělat. Když jsem viděla její jméno vytesané na tom náhrobku... ta bolest se nedá popsat. Plakala jsem a plakala. Nešlo to zastavit. Tak strašně mi chybí. Slovy se nedá vyjádřit jak moc. Když pláču, úplně cítím, jak mi puká srdce bolestí. Maminka byla moje sluníčko, moje nejlaskavější máma, nejdražší člověk na světě. Moje rádkyně, moje kamarádka, moje máma s velkým M. Nevím, jak mám bez ní žít, každý den ji prosím, ať mi poradí, co si bez ní počít. Jak mám s tou bolestí žít. Nejraději bych šla za ní. Smrti se nebojím, aspoň budu s ní. Je to rouhání, ale mě to je jedno. Někdy mám pocit, že se z toho zblázním. Přeji všem hodně sil. Držte se! Jsem vděčná za tyto stránky. Můžu otevřeně napsat jak se cítím.
