Ahoj všichni, čtu vaše příspěvky a pláču, za dva dny to bude přesně půl roku co mi umřela maminka na leukémii, bylo to o vánocích, už bych to nikdy nechtěla zažít, balit dárky pro děti a vědět,že maminka umírá.Teď když si na to vzpomenu, nevím jak jsem to mohla vydržet, mnoho lidí si zde stěžuje na lékaře, já jsem jim naopak vděčná,že mamince řekli, že se vylečí,i když věděli že to nejde, bude to prý trvat dlouho,ale vyléčí se, ona tomu věřila,takže ani nevěděla že umírá, do telefonu mi na štědrý večer řekla, musíme to ty dva měsíce vydržet a pak zase budeme spolu, řekla jsem jí,že jí mám ráda a popřála dobrou noc, to bylo naposledy kdy jsem ji slyšela, za dva dny umřela ve spánku, bude to znít divně až krutě, ale jsem ráda,že umřela tak rychle a netrápila se, to by pro mě bylo ještě horší, její urnu mám stále doma,nechci ji odnést na hřitov,takhle mám pocit,že je stále se mnou doma.Mě se zdá, že bolest z její ztráty je stále větší, myslím na ni každou minutu, vybavuji si věty které mi říkala, její rady do života, rady při vaření a větu kterou mi jednou řekla,až umřu, tak nebreč i když tu nebudu, ve tvém srdci zůstanu navždy, tenkrát jsem se rozbrečela a řekla jí,až ty mami umřeš,tak já umřu hned po tobě, protože bez tebe nebudu umět žít, máma umřela a já jsem tu zůstala pro děti i když to moc bolí asi to tak má být, člověk by si sám život neměl brát, protože jednou přijde chvíle a s maminkou se opět setkám, věřím tomu a už se nemůžu dočkat.Miluji tě drahá maminko a děkuji ti za vše, co jsi pro mě za celý svůj život udělala, to víš jenom ty a já.Všem přeji hodně sil,je to asi nejhorší co v životě dceru potká, když ji umře maminka.
