Darinko, já jsem hodně citlivá. Já tě naprosto chápu. Nevím, jak mám bez maminky žít. Nevím si rady. A čím je to déle, tím mi to připadá horší. Nevím, jak je to možný. Kdykoli si na maminku vzpomenu, pláču. Moc mi chybí. Kdybych aspoň měla jistotu, že ji jednou uvidím a budeme zase spolu. Ale tu nemám. Povídám si s ní každý den, a věřím tomu, že mě slyší. Ale je to těžký. Slovy se nedá vyjádřit, jak moc se mi stýská. Každý den ji prosím, aby za mnou přišla alespoň do snu, ale zatím za mnou byla jen 2x. To je moc málo. Nevím, proč za mnou nechodí. Snažím se žít tak, aby na mě byla pyšná.