Milá Helenko a Darino,
já mám úplně stejné pocity. Včera večer jsem měla taky záchvat pláče. Cítila jsem takovou bolest.... Mám pocit, jako by odešla část mě. Po smrti maminky jsem taková neúplná. My jsme na sebe byly hrozně fixované. Tatínka jsem nepoznala, zemřel při autonehodě, když mi byly 3 měsíce. V autě zemřeli i máminy rodiče. Nechápu, jak takovou ztrátu mohla přežít, naráz ztratila manžela a rodiče. Zůstaly jsme samy. Byla jsem s ní celou dobu, bydlely jsme spolu, pracovaly spolu, než šla do důchodu. Byla mou rádkyní, nejlepší přítelkyní, nejlaskavější mámou. I když mám manžela, maminka pro mě zůstává nejdůležitějším a nejmilovanějším člověkem na světě. Už se mi chce zase brečet. Slovy se nedá vyjádřit, co pro mě znamenala. Nikdy se s tím nesmířím. Strašně mi chybí její objetí, strašně bych ji chtěla dát pusu, pohladit, a říct jí, jak moc ji miluju.