Přidat komentář

Darinka, já jsem byla na mamince také citově závislá, mohu řící, že snad více, jak na dětech a na manžela, jsem slaboch, ale v ní jsem měla oporu,pomoc v nouzi, v nemoci,ona mě vždy vyslechla a poradila, řekla pravdu i když byla špatná, ale ona jí měla, vždycky říkala,no neměla jsem pravdu, neříkala jsem ti to a teď mám být tou oporou pro své děti já, asi mě maminka k sobě moc citově připoutala, mrzí mě že nejsem silná, jako byla ona,děti by asi neměly být na rodičích tak závislé, ta ztráta je potom veliká a já se s ní také nikdy nesmířím, když si uvědomím,že už není, vždy mě celým tělem projede takový strach z budoucnosti, že se to nedá popsat.Stále si dokola vzpomínám jak rychle na vánoce odešla, jeden den s ním mluvím a druhý den už mě v nemocnici nevnímá, to budu vidět před sebou celý život,jak leží a už o nás neví, jenom trpí, je mi jí chudinky líto a už zase pláču,už nevím jak dál, ale musím.