Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

Helena
6. června 2013
Ahoj Romčo a Peťko, četla jsem, jak mladé byly vaše maminky když Vás opustily a říkám si kde je nějaká životní spravedlnost, někdo žije i přes devadesát let a vaše maminky odešly tak mladé,moje maminka umřela bylo jí 64let a já si stále říkám, že byla ještě mladá, kolik let měla ještě před sebou, co jsme spolu mohli ještě prožít, neumím si představit ztratit ji tak mladou, velmi vás obdivuji, musíte být strašné silné, ale myslím si že také musíte mít v sobě strašnou bolest a životní křivdu u srdíčka.Mě před oknem chodí moje kamarádka každý den s mamminkou na procházku, nikdy se nezapomene podívat do okna, z očí jí vždy vyčtu jakoby říkala, heč já mám ještě maminku a to mě vždy píchne u srdce a říkám, já ti tak závidím, ale zase si řeknu jednou přijde den a opustí ona i tebe a ty budeš cítit to, co teď cítím já.Nikomu nic zlého nepřeji, ale život je jedině v tomhle spravedlivý i když někdy odejde člověk tak mladý a my nevíme proč.

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?