Přidat komentář

Ľudka,ani nevíš,jak ti rozumím,my jsme si zase vyčítali,že jsme mamku nevzali jinam,do jiné nemocnice.Když v Jihlavě řekli,že už mamku nebudou léčit,tak vzal brácha propouštěcí zprávy z nemocnice a jel do Brna,zeptat se,jestli by ještě nešlo zkusit třeba biologickou léčbu,cokoliv.Byla tam prý velmi hodná doktorka,bohužel,řekla,že v tomto stadiu už se opravdu nedá nic dělat,že je to prostě "na dožití".Co se týče chemoterapie,mamka z ní měla velký strach,ale tenkrát řekla-"teď není čas na hrdinství"a podstoupila ji 5krát.Pokaždé ji bylo hrozně zle,měla 8hodinové cykly,po kterých ji vždy doporučovali zůstat v nemocnici,že to doma nezvládne,ala vždycky jsme si mamku odvezli domů,že se o ni postaráme.Kromě toho jsme si sháněli různé informace,co by mamce ještě mohlo pomoci.Nakoupili jsme mamce meruňková jádra,vařili javorový sirup s jedlou sodou,pila nápoj ze zeleného ječmene a dělali jsme mamce zábaly z přesličky.2 týdny potom měla výborné výsledky a cítila se dobře v rámci možností.Ale 14 dní na to ji začali hrozně bolet záda a na MR ji zjistili metastázy v kostech.Takže mamce začali dávat Fentanylové náplasti na bolest a týden na to museli začít píchat i morfium,protože náplasti už nestačily.Mamka tenkrát řekla-"tak to už je konečná"Na Morfiu byla 3 týdny,než zemřela.Ľudka,myslím,že si vždycky budeme vyčítat,že jsme mohli,nebo měli udělat to,nebo ono líp,i když v povědomí víme,že to nebylo v naší moci,ani v našich silách.Ta nemoc byla mnohem silnější,než naše snaha,naše prosby,naše přání,ať nám nechá naše mamky žít.