Luďka,věř,že to velmi těžké bylo.I já jsem měla první zkušenost se smrtí s mamkou.Nejhorší je ta bezmoc,nemoci pomoct.Jsem ráda,že jsme si prosadili,že chceme mít mamku doma.Ale věřím,že i ty Luďka,i všichni ostatní jste pro své maminky udělaly,co bylo ve vašich silách.Mamka měla náplasti proti bolesti a navíc ji museli píchat morfium,tak hrozné měla bolesti.Sama,když křičela bolestí,tak říkala,kéž bych se ráno neprobudila.A holky věřte,že jsme to mamce už i my,její děti přáli,aby to utrpení pro ni skončilo,i když jsme si nedokázali představit život bez ní.To vědomí,když naše mamky věděli,že už vlastně čekají jenom na smrt,musí být nepředstavitelně hrozné.Ta nemoc je krutá a nemilosrdná,nejhorší je,že stejně nemilosrdní umí být i lékaři,kteří se o takto nemocné lidi mají starat.
In reply to a ja som mala takú zlosť, by Anonym (neověřeno)