Ahoj všichni,
dlouho jsem nepsala, ale stále čtu vaše nové příspěvky, mám to stejně, jako ty Darinko, mám u srdce strašný smutek, nevím jak žít dál ,ale musím kvůli dětem, byla jsem si vyzvednou urnu, dala jsem ji do auta a řekla maminko jedeme domů a rozbrečela jsem se.Dala jsem ji na skříň, k ní kytičku a chodím si s ní povídat, blázen co? Chybí mi tak, že mám pocit že můj život skončil s ní, chci, aby se vrátila, ale vím, že to nejde, představa, že už jí nikdy neuvidím je strašná, ale žít se musí, už jenom pro děti, tim by jsme také chyběly, jako maminky teď nám, ale jak to vydržet, tu strašnou ztrátu, poraďte někdo prosím.Zase někdy napíši, přeji hodně sil.Helena
