Ahoj Darinka,děkuji,že jsi se ozvala na můj příspěvek.Hned v úvodu ti moc moc přeji,ať ti to vše dobře dopadne.A věřím,že to tak bude,protože jednoho trápení je až moc.Také mně lidé říkali,že časem ta bolest přejde,že přijde jakési smíření s tím,že tady už mamka není a nebude.Je pravda,že občas se přistihnu,že se i něčemu zasměji,ale častěji mám dny,kdy mě vědomí,že mamka už nikdy nepřijde trhá na kusy.Už nebrečím před nikým,ani před přítelem,brečím si o samotě,když už všichni spí.Věřící tvrdí,že bůh si k sobě bere ty,které má rád,já nejsem věřící,ale nerozumím tomu,proč si naopak nevezme ty,kteří ubližují,vrahy,pedofily.Proč nám bere ty,co nikomu neublížili a které milujeme my.I já věřím,že přijde den,kdy se budu moci podívat na mamčiny fotky se vzpomínkou na to vše hezké,co jsme prožili.Čas malinko otupí tu největší bolest,ale nesmířím se s tím nikdy.Darinko,drž se a děkuji.Míša
In reply to Ahoj holky,i já jsem tu už by Anonym (neověřeno)