Ahoj holky,i já jsem tu už dříve psala.Moje maminka zemřela před rokem a 8 měsíci na rakovinu plic.pořád mi hrozně chybí,někdy se mi o ni zdá,je tady,živá a zdravá a já jsem šťastná.Ráno se probudím do hnusný reality a brečím.Brečím pořád ještě a pořád se s tím nemůžu vyrovnat.můj přítel to taky nechápe,nechce o tom mluvit,ani slyšet,nechápe,proč se tím pořád zaobírám.pochopit nemůže,protože to nezažil.prášky na uklidnění beru pořád.Na mamčiny fotky se taky nemůžu pořád ještě podívat.včera jsme dělali větší ůklid a našla jsem fotku,jak mamka chová mojeho syna a dává mu pusu.trhalo mi to srdce.Syn chtěl vidět,co mám,tak jsem mu fotku ukázala a začal brečet taky.Je mu 7 let a byla to jeho jediná babička.Holky bolí to a bolet bude určitě už pořád.Jsem ráda,že mám možnost s vámi takto komunikovat,protože vy chápete tu bolest.Držte se všechny....
In reply to ahoj holky, taky jsem sem by Anonym (neověřeno)