Přidat komentář

Ahoj holky,
dneska se mi o mamince dvakrát zdálo, krásné sny, probudím se a nic, maminka tu není, také si stále vzpomínám, jak říkala, že se mnou musí být co nejdéle, říkala alespoň pět let, aby jsem ty děti společně vychovali, říkala budu ti pomáhat a pak během týdne umřela, nevím jak dál, vím ,že to tak nechtěla,ale život je krutý, to jsem teď poznala.Když odejde manžel do práce, chodím si lehat na její postel, krásně to tam voní, jako by tu byla a nikdy neodešla.Přijde mi, že chlapi to nechápou, jaká je to pro nás ztráta, že nám odešlo všechno, co jsme v životě milovali, s kým jsme si mohli promluvit, asi je to tím, že manžel má ještě oba rodiče, říkám si pro sebe, však ty to taky poznáš, jak to bolí, počkej.Jeho maminka to nebyla,i když ji měl rád, myslím si, že to nemůže cítiit, jako já.Cítím se strašně sama, uvažuji, že si nechám napsat nějaké prášky, aby to trochu přestalo bolet, ale nevím.Jsem nervozní, nic mě nebaví, někdy křičím i na děti a pak mě to mrzí, oni za nic nemůžou,říkám si, maminka na mě taky nekřičela a začnu brečet.Je to bludný kruh, kde snad pomůže jenom čas, ale jak to přežít u nemůžu,ta samota mě pomalu ničí, bojím se lidí, dívají se na mě, jak to ta holka snáší, jak asi, bolí to strašně, lidé jsou zlý a myslím, že říkají pomohla jí dost, tak ať se teď stará sama.Mamince bylo 64 let, myslím, že byla na tuto dobu mladá na umření, ale nemoc si nevybírá.Moc, ale moc mi chybí.Helena