Přidat komentář

Ahoj Darinko,
myslím, že opravdu právě teď prožíváme obě strašnou životní bolest, nedá se to vydržet, také chodím mamince do skříně prohlížím si její věci, které nosila a pláču.Dnes se mi o ní také zdálo, ale když se probudím projede mnou velký smutek a uvědomím si, že už jí nikdy neuvidím a prožívám hrozný smutek, který nejde vydržet.Bohužel, ani já už nemám ani tatínka, umřel také na rakovinu, ale ta bolest, byla sice silná, ale dala se vydržet, protože tu byla osaba mě nejdrašší maminka, mohla jsem za ní přijít a promluvit si o tom, teď jsem strašmě osamělá, někdy už si povídám i sama pro sebe nebo mluvím jako s maminkou a pak si uvědomím, že už mě neslyší a rozbrečím se.Nevím zda to vydržím, asi jsem na ni neměla být tak závislá, ale byla to máma a teď mi chybí.Je to k zbláznění, nevím jak dál.Musím končit, syn si zase vyžaduje péči a já jsem již tak unavená, že bych jenom ležela a myslela na maminku, ale musím, mamka by to nechtěla abych se trápila, měla vnoučata moc ráda a moc mi pomáhala, teď jsem na vše sama, dvě děti,domácnost.Loučím se a přeji alespoň trochu klidný den, já už se těším na noc, třeba přijde mamika a já budu šťastná a budu myslet, že je tu stále s námi.Helena