Milá Jano,četla jsem váš článek a brečím s vámi pro vaši maminku,i když vás ani neznám.A zároveň brečím pro tu moji,která zemřela před rokem a půl na rakovinu v 58 letech.Vím,jak se cítíte,zpětně s vámi prožívám to,jak jsem po mamčině smrti nesnesla pohled na její věci,fotky,oblečení.Ani dnes se na ně nemůžu podívat bez toho,abych se rozbrečela.Chci vám vyjádřit upřímnou soustrast,cítím s vámi a vím,jak to bolí a trhá vás to na kusy.Přeji vám hodně sil v této těžké chvíli..
In reply to Nevím jak začít, tak začnu by Anonym (neověřeno)