Ahoj Pavko,je mi moc líto,co vás potkalo,je mi moc líto tvého táty,ani se nedivím,že chce mít urnu s maminkou u sebe,určitě se hrozně trápí,jistě spolu prožili spoustu let,tak není divu.Můj syn nesl smrt babičky taky moc těžce,když mamka zemřela,bylo mu 5let.Když jsem mu řekla,že mamka umřela,začal doslova křičet,že chce babičku zpátky a pak jsme brečeli oba.Moji rodiče byli rozvedení už 22 let,mamka byla sama, taťka má už několik let přítelkyni.Ale když mamka onemocněla,moc nám pomáhal,vozil mamku na chemoterapii,potom,když mamka zemřela,tak vlastně platil i pohřeb.mamka má urnu na hrobě ve vesnici,kde se narodila,kde je pohřbená jají babička i máma.Je tam moc hezky.Pavko i mě je po mamce pořád moc smutno,strašně mi chybí a často na ni myslím.Zlepšilo se to,že ji v představách vídám tak,jak vypadala,když byla ještě zdravá a ne tak,jak byla zubožená a ztrápená bolestí.Pavko věř,že čas tu bolest trochu otupí a přijde i čas,kdy se budeš moci zase smát.Naše mamky nám budou chybět pořád.Držte se,ty i tvé děti a táta.
