Přidat komentář

Dobrý večer,chci napsat jen pár slov,snad nám pomůžou.Večer toho dne,kdy moji maminku odpojili od přístrojů,jsem prohlásila,že nevěřím,že něco po smrti"je".Ale dcerka mi dokázala,že to není pravda. V noci přiběhla z přízemí,kde má pokojíček,Byla hodně rozrušená,ale ne tak jako,když se bojí po nějakém špatném filmu,bylo to jiné,ale nechtěla nám to hned říct,až druhý den ráno.Řekla nám,že za ní babička přišla,volala na ní,ale né slovy,jako by myšlenkou.Pája se otočila a nebyl to spánek,ale jako by na rozhraní,babička stála nedaleko od postele,kolem ní bylo světlo.Derka říkala,že v pokoji bylo chladno,ale od babičky šlo tepolo,nebylo jí vidět přímo do tváře,ale postava byla babiččina, jen jako by mladší.Povídaly si spolu apak se babička otočila a začala stoupat jakoby po našich schodech,které vedou k nám do patra.Než odešla,tak se jí dcerka zeptala jestli jí je dobře a moje maminka se otočila a řekla"ano je mi dobře" a po té pokračovala v cestě.Manžel se mi po oné příhodě svěřil,že než jsme šli spát,tak všecny dveře a dokonce i bránu zamkl,protože měl pocit,že se ne něj mamka kouká,aby se knám nedostal nějaký lump,maminka byla totiž velice opatrná a předvídavá.Tak poslechl.Nevím proč jsem neměla to štěstí a nemohla jsem s ní mluvit,ale asi jsem na to nebyla připravená.Jsem ráda,že alespoň Dcerka měla to štěstí se rozloučit a já díky tomu doufám a věřím,že se jednou shledáme.Jen vím,že tady máme každý z nás nějaký úkol a musíme se snažit,tak jako naše mámy a až příjde náš čas,připojíme se ke svým milovaným.Budu taky ještě dlouho brečet,taky jsem si představovala,jaké by bylo zavřít oči a už se neprobudit.Ale přivede mě vždy zpátky povinost starat se a být tu pro moje blízké milované,kteří žijí a představím si,jaký by byl život složitý pro ně,kdybych to vzdala.Vždyť ty naše maminky to taky neměly v životě jednoduché,musely také plnit svůj úkol a určitě by je mrzelo,kdyby to člověk vzdal.Život je kruh...15