vím jak to bolí. Maminka mi zemřela. už to jsou dva měsíce. dva roky bojovala s rakovinou a do poslední chvilky si dělala legrácky. ale tím že odešla to nekončí jen tady zanechala své hmotné tělo. ale nahoře se sejdeme všichni. dříve nebo později. beru to takhle. vím že maminka se na mne kouká a nechtěla by aby jsem plakala i když to někdy nejde. Když měla velké bolesti říkala jsem at to mám radši já, ale mamky by to přece nechtěly. Vždycky za náma stojí a berou vše na sebe. Ted tam nahoře bolesti nemá. Má tam už své rodiče a brášku. Mě tady zůstal taky jen přítel v kterém mám velkou oporu. Jinak nikdo. Ale maminka si život užívala i přes velké starosti. A TO MUSÍME VŠICHNI. Je to dar a nejsme tu věčně. A JEDNOU SE SVÝMI MILOVANÝMI ZNOVU SHLEDÁME.
cítím že je semnou. jen jí nemám jak zavolat, ale to nevadí. všechno si jednou povíme tam nahoře.
In reply to proste prečo je život taky by Anonym (neověřeno)