Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

In reply to by Anonym (neověřeno)

Květa
27. května 2012
Přemku a všichni truchlící,
to co jsi napsal je pravda pravdoucí, já jsem též měla takový zvláštní pocit, když tatíček doma odešel, ale i když jsem se s ním loučila v den pohřbu, já jsem si vždy myslela že to nepřežiji, ale cítila jsem zvláštní pocit a nebyl to hrozný pláč, ale já nevím jestli to byl zvláštní klid, ale sama to nechápu že jsem v tu chvíli nešílela. Tatíčka jsem všude doprovázela po nemocnicích na ozařování atd. ale zachránit jsem ho nedokázala mám ho mooooooc ráda, byl to nejůžasnější tatíček i člověk na světě. Cítím prázdno, schází mě jeho smích, jeho hlas, rozhovory s ním, o všem jsem se sním radila je mě moc smutno. Snad to zvládnu, ale nyní se cítím velice na vše slabá. Škoda že neexistuje zázrak, aby se nám naši blízcí vrátili.Přemku, ty jsi moc silný člověk, když se na to tak díváš a vysvětlíš si to, maminka je na tebe moc hrdá. Přeji všem hodně síli, kterou hodně potřebujeme.7

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?