Přidat komentář

Milá paní Květo,
je mi líto vašeho tatínka, ale vaším úkolem v této době je především být s tatínkem co nejvíce a stále ho ubezpečovat o tom, jak ho máte ráda.Držte ho za ruku, hlaďte to, povídejte si s ním. Píšete, že tatínek neví, že má metastáze. Nejspíše však sám cítí, že se blíží jeho konec. Uvidíte z jeho reakce, zda nadnese otázku umírání. Pokud ano, pak si oba m usíte uvědomit, že smrtí opravdu život nekončí, stálo by možná za to, koupit si nebo si vypůjčit v knihovně knihu O životě po smrti od Elisabeth Kubler-Roosové - nádherná kniha, která vám řekne vše. Kdybych o této knize věděla před smrtí mé drahé mamky, také bych pochopila a nebránila mamince v odchodu.Víte, když jsem se loučila s maminkou, než-li ji lékaři uvedli do umělého spánku, sama jsem mamince řekla, že vím, že nám odchází nahoru a že jí to moc přejeme aby byla ˇšťastná a že dokud tady budu po zemi chodit, nikdy na ni nezapomenu, stále bude mojí zlatou mámou. Maminka mi mačkala ruce, bylo to nádherné, škoda, že nemohla mluvit, ale její oči mluvily za ni, její oči byli šťastné, že jsem konečně pochopila, co si celou dobu přála, a sice vrátit se "domů" . Takže moje rada pro vás Květuško, buďte co nejvíce s tatínkem, povídejte si spolu, určitě si kupte nebo půjčete tuto knihu, je to knížečka 68 stran, kterou přečtete jedním dechem a pochopíte, že smrti se nesmíme bát. Vy nyní musíte být ta silná, stát po boku tatínka. Prosím, buďte silná. Hana