Dobrý den, když si čtu tyto články, tak mi to nedá, abych sem napsala i můj příběh. Asi od toho očekávám i úlevu, když se podělím. Takže 22.11.2011 mi před očima zemřela mamina. Bojovali jsme s rakovinou dlouhé 4 roky a z těch 4 roků byla mamina 3,5roku šťastná usměvavá, i když byla na chemoterapiích. Po tomto boji jsme se stejně nedočkali dobrého výsledku. Mamina ležela od 16. v nemocnici a já jsem tam byla každý den s ní. I to pondělí 21. 11. jsem tam s ní byla a lékař mi ten den zdělil že maminka se z nemocnice asi nevrátí a Vánoce jsem hrozně daleko, nevěděla jsem co na to říci. Ten večer toho 21.11. mě mamina prosila, abych zůstala přes noc, jako by to věděla. Mamina měla velké bolesti a já jsem s ní do 1 hodiny do rána procvičovala nohy, protože je přestávala cítit (chvílema jsem brečela, protože jsem cítila tu bezmoc). Jelikož mám vysokou školu jako sestra znám ty poslední známky. Maminka ve 3:20 zemřela. Celou dobu jsem byla u ní a jsem za to ráda, i když teď když zavřu oči, vidím maminku v té poslední chvíli. Je mi pouhých 22 let a již v minulosti jsem přišla o tatínka a nyní i o maminku. Jsem nesmírně ráda, že mám sestra a bratra, se kterými dobře vycházíme. já vždy byla maminčim miláček a nyní jsem na celý život sama. Když jsem toto napsala, brečím, ale cítím i úlevu, protože od smrti maminky jsem spíše v ulitě, která mě chrání.
