Vím jak se citíte.19.4 to budou 2 roky co i mě zemřela moje nejmilovanější maminka.Měla jsem jen štěstí,že zničeho nic upadla do komatu a 2,5 měsíce se z něj neprobrala.Nevím,jak bych unesla její postupné ochabování.Ta bolest když zemřela byla tak ohromna,že jsem chtěla jít za ní.Nikdy na ni nezapomenu,ale postupně jsem se naučila s ní v duchu komunikovat ,psala jsem ji sms i když se nikdy nedoručily a pomáhá mi to.Taky mi moc pomohly knížky od Moodyho(život po životě,život po ztrátě,světlo po životě.)Jestli to přebolí?Bolí to pořád,ale už jinak-vím,že je jí dobře,je šťastná se svojí maminkou(mou babičkou).Věřím na duše zemřelých i na to,že tady jsme jen na chvíli a věčný život nás čeká.Buďte silná pro vaše děti a celou rodinu.
In reply to Je to jen pár hodin, co mi by Anonym (neověřeno)