Přidat komentář

Moni, děkuji moc za odpověď a omlouvám se, že reaguji tak pozdě. Když jsem psala minulý příspěvek, tak jsem měla zrovna ohromný nával paniky, pak jsem jela s mámou na dovolenou a našla si nového přítele a nemohla jsem si vzpomenout kam, že jsem to psala. Máte pravdu, měli bychom si s nimi užívat jak nejlépe to jde. Myslím, že jste se na to připravila již dříve, dokázala jste se s tím smířit. Já to nedokážu, neumím si představit,, že bych ztratila jediného člověka, kterého mám. Navíc přítel není z ČR a já trávím dost času tam..což mi opravdu situaci o 100% zkomplikovalo. Mezitím táta dostal infarkt a málem umřel, nic nedělá, má deprese. Máma táhne všechno - práci, úklid, nákupy, zařizování atd. Zjistila jsem, že mezitím co byl v nemocnici, tak si volala sanitku i ona, protože měla silné bušení srdce. Je zatím zdravá, ale už je jí 60 let a když si představím celý ten její život plný stresu, tak mne popadá opravdu panika z její smrti, náhlé nemoci atd. Vždyť já jí poslední dobou i objímám s tajným brekem, že je to třeba naposledy!! V noci nespím a brečím..koukám se z okna a říkám si, že teď tady ještě je, ale jednou se budu koukat z okna na svět bez ní. Nemám sourozence, ani příbuzné. Prostě si to neumím představit a vůbec nevím co mám dělat. Vím, že na trápení budu mít ještě času dost, až se to stane, ale nemohu si pomoci..