je to presne mesic co mi zemrel muj milovany tata, mel 59 let..byl 4 mesice v nemocnici, zemrel na celkove selhani organu z otravi krve ,kterou mel ze zapalu zlucovodu, krome toho mel rakovinu ledvin, uz 4 roky chodil na dialyzu, moc se trapil a mival veilke bolesti, chodili jsme denne za nim a snazili se ho motivovat, stale jsme doufali ze se z toho dostane, posledni dva tydni se mu zlepsil stav, dokonce se i usmival a planoval hodne veci a tak jsme si mysleli ze je z toho venku, uz jsme to proste necekali..byla jsem u neho i jeho posledny den, kdyz jsem tam prisla doktorka mi rekla ze mel krvaceni z plic a ze je to vazne, i presto jsem neverila ze umira, rikala jsem mu ze ho vezmeme domu, ze bude dobre, ze ho mam rada a ze zitra zase prijdu, drzela jsem ho za ruku, asi tricet minut co jsem odesla zemrel...mrzi mne ze mi to nerekli, ze umira, ze jsem tam nemohla zustat do konce, ale jsem vdecna aspon za to ze jsem tam mohla byt a rict mu ze ho mame radi a drzet ho za ruku aspon tu chvili, proste rozloucit se, jako kdyby si pockal na navstevni hodiny, jakoby cekal ze nekto z nas prijde, za to jsem vdecna. Moc to boli ale pro neho to bylo vykoupeni, vypadal jako dite kdyz umiral. Pred 7 lety mi zemrel ve veku 22let mladsi braska, mel autonehodu, takze uz jsem prisla o dve milovane osoby ve velmi kratke dobe, zustala mi jen maminka a braska starsi. Tata se moc tesil na vnoucata a na mou svadbu, kterou jsem mela mit v rijnu, neumim si predstavit ze to vsechno uz bude bez nej, je to pro mne hrozne tezky, doufam jen ze jemu je uz dobre a nic ho neboli a ze se na mne zhora diva...
