Je to přes dva měsíce co mě opustil můj bráška a čas nám vzál jeho tvář ,jak se zpívá v jedné písníčce.Je to pro mě také nepochopitelné.Každý večer se v tom pitvám a pořád brečím.Stále čekám ,že zazvoní u dveří a řekne mě ségra jdu na kafe a místo toho je prázdnota a pohled na jeho fotgrafii.Umřel na mozkovou mrtvičku ve 42 letech.Já a naše maminka jsme byli skoro do poslední chvíle u jeho postele v nemocnici a viděli brášku s těmi hadičky v umělém spánku.Byl to nejboleštivejší zážitek jak pro mě tak pro maminku.Jenom mě mrzí ,že nám lékaři v Sokolvě neřekli,že se blíží konec a to už měl teplotu jen 32 a určitě bychom chtěli být až do uplného konce.Chci jen říct ,brško zůstáváš tu v každém z nás.A niky nezapomenu ségra
