Zravý přeji všem truchlícím..
Jsem obyčejný 28letý řidič kamionu a o svou milovanou 48letou hodnou a zdravou maminku jsem přišel letos na sv.Valentýna.
Díky mé práci jsem si s maminkou neprožil tolik času co bych si přál, ale jsem vděčný za štěstí, že jsem se narodil tak dobrému člověku jakým vždy maminka byla.
První dny doma, pak v práci byly hodně těžké. Nemyslel jsem prakticky na nic jiného a přišlo mi, že jsem při každém ujetém kilometru vybrečel všechny mé slzy. Až jsem se divil kde se všechny ty nové berou. Po čase, ne že bych zapomněl, ale už má první myšlenka po ránu a poslední k večeru nepatřila vždy mamince a nakonec jsem tu skutečnost příjmu a začal s tím žít. Bolet to nikdy nepřestane a, že nezažila vlastní vnouče po kterým jako každá dobrá maminka toužila, nás mrzet bude navždy.
S maminkou měl snad tam nahoře někdo jiné plány, rozdala tu tolik lásky a dobra a teď určitě
čeká někde na pěkném místě se svou maminkou a pozoruje nás, jestli tu na zemi nezlobíme.
Dal bych cokoli za rozloučení s maminkou a poděkování za to, jaká byla.
Život je někdy hodně krutý a neuvěřitelně těžký, ale je to ten nejlepší dar od našich rodičů.
Přibyde zde ještě spousty a spousty nešťastných a zklamaných a já vám přeji ať vaše bolesti a zármutky rychle odejdou.
