Přidat komentář

Sabino, byla jsem na tom úplně stejně jako ty. Otec a bratr alkoholici, kteří mě a hlavně mámě ničili život. Měla jsem celé roky hrozný strach, že mi máma umře a že zůstanu sama. Poslední roky jsem se mamce snažila všechno vynahradit. Stihly jsme nádherné dovolené u moře, kde byla máma moc šťastná. Před rokem jí ale našli rakovinu plic, kterou u nás v rodině nikdy nikdo neměl. Od prvního momentu bylo jasné, že je to beznadějné. Samozřejmě jsem doufala v zázrak, ten se ale nekonal, mamka letos v dubnu ve věku 59 let zemřela. Je to pro mě strašně těžké, protože to byl můj nejbližší člověk, ale je to lehčí, než jsem si původně myslela. Mám totiž klidné svědomí, nejen že mám krásné vzpomínky a fotky z dovolené, ale starala jsem se o mamku až do posledního dne, i když to bylo těžké. Otce s bratrem mámina nemoc změnila k lepšímu, vztahy mezi námi sice nejsou ideální, ale i tak je to úspěch. Navíc, pořídila jsem si kočku, po které jsem celý život toužila a ta nás všechny stmeluje.
Prostě, buď šťastná, že máš ještě mamku, nedělej si zbytečné starosti, užívej si s ní drobné radosti, nakupování, návštěvu kina, divadla, restaurace, dovolenou apod., ale zároveň žij svůj vlastní život a nelam si hlavu s tím, co bude. Když jsem to přežila já, tak to přežije každý. Zůstává to, co jsme pro druhé udělali...