Dobrý den,
na tyto stránky jsem narazila úplnou náhodou. 16. 11. 2009 mi umřela maminka. Dnes je to přesně 15 dní. Nechci tady nějak detailně popisovat náš vztah - byl velice intenzivní, byly jsme na sobě asi až nezdravě závislé. Já si tu situaci asi ještě pořádně neuvědomuju, je mi 21 let a zůstala jsem sama s tatínkem.. Byl to šok pro nás, pro celou rodinu, kamarády, známé.. Maminka nebyla nemocná, pouze před 5 lety měla ledvinové kameny. V sobotu 12. prosince si ji odvezla záchranka - mamince nebylo celý týden dobře, volala mi do Prahy (studuju tam, takže jsem tam přes týden), že se necítí dobře a má zase chřipku. Věděla, že na víkend nepřijedu, přesto mi každý den volala, že mě chce vidět. Jako by něco tušila.. Shodou náhod jsem nakonec opravdu na víkend přijela. V sobotu ráno měla maminka bolesti břicha a zad a než přijela rychlá, začala zvracet krev. Nešlo o ledviny, jak jsme se prvně domnívali, první diagnóza zněla praský žaludeční nebo dvanácterníkový vřed. Ležela u nás na JIP, odpoledne jsme za ní byli. To jsem ji naposled viděla. V noci mi volala, že ji převáží do Brna, jelikož má prasklý jícen a u nás na to není potřebné zařízení. To jsem ji naposledy slyšela.. Podle lékařů se jednalo o malou dírku, léčili ji antibiotiky. Odjela jsem tedy do Prahy, v úterý mi tatínek volal, že stav se rapidně zhoršil a od neděle!!! byla na 3 operacích. Kdybych o závažnosti jejího stavu věděla už v neděli, zůstala bych doma, byla s ní.. Ale přes telefon lékaři moc sdílní nejsou, takže o jejím stavu jsme měli jen útržkovité informace. Táta pro mě přijel do Prahy.. lékař, který ho už znal, byl do telefonu upřímný. Maminka dostala těžkou sepsi, selhaly jí ledviny a plíce, byla uvedena do umělého spánku.. Ještě ten večer jsme kontaktovali léčitele (později mi táta řekl, že půl hodiny potom léčitel volal, že nemůže nijak pomoci..), celá rodina jsme na ni mysleli. Nic jiného se dělat nedalo. Ve středu jsme za ní jeli. Tam nám lékař sdělil, že její stav je neslučitelný se životem. Kdyby jí operovali jícen, nepřežila by, bez operace nepřežije taky kvůli sepsi. Byla to otázka hodin nebo dní, prý. Tatínek se za ní byl podívat, já ne.. Zhroutila jsem se. Zpětně si říkám, že by jí moje přítomnost nepomohla, když už lékaři označili její stav za beznadějný. Ještě ten den, ve středu v 15:35, maminka umřela.. Pořád čekám, že se otevřou dveře a ona se vrátí, že je jen třeba na "dovolené".. Postupem času mi začíná docházet spousta věcí.. Maminka měla určité "věštecké" schopnosti.. o tom ale asi až někdy příště, to je také na dlouhé povídání. U nás v rodině se věří na posmrtný život, vím, že maminka mě zeshora sleduje, cítím ji tady pořád. Zdá se mi o ní vždy z úterý na středu v noci - poprvé se se mnou přišla rozloučit, pak mi zase něco sdělovala.. Vím, asi to zní bláznivě. Teta mi tvrdí, že už asi splnila svůj úkol tady, ale já o tom nejsem moc přesvědčená - nebude na mojí promoci, svatbě, neuvidí moje děti.. :( je to opravdu příšerná bolest..
