Ahojky Adélko, čtu zde příspěvky a věřím, že když odejde nejmilovanější osoba Tvého života, je to něco hrozného. Ta bezmocnost, kterou člověk pocítí se nedá ani popsat. Dnes je 06.11. 2009 a je tomu právě dva dny, co mi odešel nejcenější člověk mého života - maminka. Všude ji vidím a věřím, že je něco mezi nebem a zemí a ona vidí mě i bratra. Prožíváme hrozný smutek, ale z druhé strany když jsem se nad vším zamyslel, je tady hodně shodných datumů a asi čas ukáže proč tomu tak je. Maminka byla v roce 1990 operována na rakovinu plic, vše dopadlo dobře, zapojila se do normálního života mezi kterým pohřbila své rodiče a vím, že je to tak správné, rodiče by neměly pohřbívat děti. V roce 2007 začátkem léta se jí udělala bulka na hlavě, zákrok praktického chirurga byl zanedbaný. Skončila v nemocnici, ale péče lékařů neodpovídala diagnoze zhoubného nádoru na hlavě. Nebudu popisovat jaké obtíže nastali když jsem maminku chtěl s bratrem převézt do jiné nemocnice, ale vše se podařilo a 04.11. 2007 jsme ji odvezli do Prahy. Tenkrát jsme si s bratrem řekli, že i kdyby tady s náma byla ještě alespoň dva roky, díky za ně a 04.11. 2009 zemřela. Těch shodných datumů je více, ale vím, že dnes už ji nic nebolí a zůstala po ní jen tělesná schránka, ale jinak je tady s náma.
In reply to Dobrý den všichni, by Anonym (neověřeno)