Naše milovaná maminka odešla 23. září . Bojovala několik let se spoustou diagnoz a jedna z nich byla rakovina.S bratrem jsme se o ni s láskou ze všech sil starali .Držela se statečně ale bohužel její tělo vlivem spousty chorob chřadlo až nastal poslední den.Stáli jsme u její postele , hladili ji a drželi za ruku.Šeptali jsme ji ať se nebojí že jsme u ní a modlili se aby to slyšela.Pořád ji mám před očima a nemohu uvěřit že už tu není.Byla to velice hodná žena,která nikdy neublížila slovem natož činem.Pořád na ni myslím a moc mi chybí.I když už mám sama dospělého syna ,tak se cítím jako malé děcko které čeká že se maminka vrátí. V životě který pro nás nebyl lehký nám s bratrem byla velikou oporou a proto jsem ráda že jsme jí její lásku a péči mohli oplatit a postarat se o ni.Život už nebude jako dřív navždy v něm maminka bude chybět. Snažím se s tím vyrovnat jde to velice pomalu ale snad to překonám.Oporou mi je má rodina.Když jsem četla příspěvky v diskuzi tak jsem zjistila že nejsem sama se svými pocity a smutkem,přeji všem i sobě ať čas zahojí rány na duši .
