bolest, kterou právě cítíte bude už zřejmě na svém vrcholu a už by měla jen ustupovat. Nevím jak to cítí ostatní, ale ten pocit prázdna už nezmizí, jenže na druhou stranu Vás každodenně donutí si na maminku vzpomenout, prožívám to dnes a denně když třeba vařím, jdu nakoupit, jedu tramvají prostě vždy, když mé myšlenky bloudí v prázdnu, zabloudí až k mamince.Je asi správné, že dnes skoro na chlup po dvou letech už mi na tváři vyloudí vzpomínky spíše úsměv, protože se vždy rozpomenu na nějakou příhodu, kterou jsme s mámou zažili a jelikož máma byla veselý člověk a nepokazila nikdy žádnou legraci, je čemu se usmívat a vzpomínat...
Zkuste i Vy spíše truchlení nahradit třeba nějakou fotkou a zkuste si vzpomenout na ten okamžik kdy fotečka vznikla, uvodíte, že výsledek bude prima.
Držím palce všem, aby se vyrovnali se ztrátou blízkého člověka co nejlépe a aby ho nepřepadaly myšlenky jako Vás Jano o bytí či nebytí, protože život už je prostě takový, ale vždy máme něco nebo někoho za co stojí žít a své milované jež nás už opustili si stejně navždy uchováme v tom malém tepajícím orgánu...
