Moje maminka byla také hodně nemocná. Ve třech letech ji operovali pro vrozenou srdeční vadu a celý život nevyšla najednou více než deset schodů, aniž by si nemusela odpočinout. Pak prodělala nespočet gynekologických operací. Ve třiapadesáti letech slyšela pouze s naslouchátkem. Když jí před měsícem a půl zjistili těžkou cukrovku, náhodně při předoperačním vyšetření kvůli nehybnému a velmi bolestivému rameni, tak jsme byli všichni otřeseni. Po začátku inzulinové léčby se jí ze dne na den zhoršil zrak tak hodně, že nepřečetla vůbec nic ani s brýlemi a lupou zároveň. Je to dvacet pět dní, co nám maminka umřela. Byla tak statečná, celý život bojovala se všemi nemocemi a s mým sebestředným a sobeckým otcem a stejně v ní bylo tolik lásky a pochopení. 1.9. by jí bylo 56 let. Taky nevím, jak to bez ní zvládnu, jak teď mám prostě chodit do práce, dodělat školu, splácet hypotéku a plnit všechny povinnosti.
Umřela sama na podlaze na chodbě, nikdo u ní nebyl, aby ji pohladil...Je mi moc líto, že už se do těch jejích něžných očí nikdy nepodívám. Moc mi chybí. Je mi strašně.
