Také mně zemřela maminka, jsou to tři měsíce. Bojovala s rakovinou celých 12 let a lékaři jen kroutili hlavou, kde se v ní bere ta síla. Když se jí nemoc před třemi lety poněkolikáté vrátila, po 11ti letech ji opustil přítel a ona byla na vše sama, tatínek mi zemřel již před 15ti lety. Je mi 25 let a najednou se mi změnil celý život - musela jsem se přestěhovat ze své domácnosti k 17ti letému bratrovi, začít vyřizovat veškeré možné státní příspěvky a sirotčí důchody, protože oba ještě studujeme. Maminčina matka, na kterou jsem spoléhala, a to nejen citově, ale také finančně, se utápí ve své bolesti, a nás, "děti" na vše nechala samotné, s ničím nepomůže, péči nechává jen na mě a postarat se přeci má stát... Nedovedla jsem si představit, že může přijít den, kdy maminka zemře, byla tak statečná, jsem ráda, že jsem ji alespoň v jejích posledních chvílích držela v nemocnici za ruku, ale upřímně teď vůbec nevím, jak mám vše zvládnout, starat se o bratra, pokud možno i o babičku, musím odkoupit byt, dodělat školu, chodit do práce, rozpadá se mi vztah s přítelem a přátelé mé starosti vůbec nechápou... snad se vše časem zlepší ale ty chvíle beznaděje jsou hrozné
