dnes je to rok, rok, kdy navždy zhasla část mého srdce, rok bez mé milované mámy, ženy s tím největším srdcem, jaké jsem kdy poznal, a mám li být upřímný, byl to ten nejzvláštnější rok mého života, nechci nikomu brát iluze o tom, že čas je nejlepším lékařem, ale z čistou hlavou a ročním odstupem Vám mohu říci, že to nikdy, nikdy už nebude jako před tím, už nikdy Vás při vzpomínce na milovanou osobu nebude na srdci hřát, ale bolet, bolet tak zvláštně, již né jako po pár dnech, kdy nás milovaná blízká osoba opustila, ale tupá bolest, která nás donutí zas a znovu myslet na to, že už nikdy, nikdy víc nespočine ruka ve vlasech, nezazní slůvko z úst, které jsme milovali pro jejich vlídnost a že prostě navždy budeme na vše již bez.... zůstane jen vzpomínka, se kterou se musíme naučit pracovat v mysli tak, aby navždy zachovala vše v takovém stavu, aby nám to bylo ku prospěchu a nikdy nezmizel odkaz, který nám tu naši blízcí zanechali.
Mám Tě rád MAMI, každý den spolu mluvíme, smějeme se, jsme společně smutní a nebo si uvaříme jen nějakou dobrotu... budeš se mnou do mé poslední vteřiny na této planetě a já moc dobře vím, že Ty to víš, cítíš a že jsi to právě Ty, kdo drží nade mnou a mou-Tvou rodinou ochranou ruku...
A pro ostatní si dovolím skromnou radu, která třeba bude někomu ku prospěchu: nenechte zemřít vzpomínky, to nemusíte, ty Vám nikdo nikdy nemůže sebrat a skrze ně, si uvědomte své blízké, kteří již nejsou s Vámi zde fyzicky, ale z hlavy a srdcí Vám nikdy nezmizí..
