Odešla a nám to bylo líto, ale zároveň se nám moc ulevilo. Po šesti letech jejího trápení odešla....odešla lépe, než jsme čekali....
Stýská se mi, strašně se mi stýská.... Vzpomínám na to jak jsem byla malá, co všechno "mi dala", je mi líto, že tohle a tamto už jí neřeknu - NIKDY, nikdy nebudu s její nezměrnou energií, je mi líto táty, který jí tak miloval a je tak sám....přemýšlím, zda to v životě nešlo jinak a děkuji za všechny ty chvíle, kdy jsme mohli být spolu.... stýská se mi a mám pocit, že ten stesk celý život neunesu. Je to půl rok a přichází vánoce..... Ale nějak to zvládnout musím!!! Mám dcerku a pro tu tady musím být - abychom se mohli hádat i jen tak brebentit a doufat, že je nějaké někde, kde jí zase uvidím...protože navždy - to zní strašně nekonečně.
