Zazila jsem neco podobneho, jak bylo popsano v reportazi.
Muj manzel umiral ve veku 42 let ve Vinohradske nemocnici a me vyhodili posledni noc z nemocnice se slovy "Prijdte rano treba bude jeste na zivu", pry bych rusila svoji pritomnosti ostatni pacienty. Nikdo se jich ale nezeptal, zda jim to bude vadit. Naopak, kdyz jsem si prisla rano pro manzelovi veci, vsichni se mnou rozloucili a kondolovali mi na rozdil od personalu. Kdyz jsem jim rekla, ze jsem tam chtela byt s nim, tak mi rekli , ze by byli radsi, kdybych tam byla. Ty lidi s podobnou nemoci spolu souciti. Lehko se rekne "dupnout si..", ale v techto chvilich je to tezke...Jsem osoba, ktera si umi v ostatnich situacich dupnout.
Nemocnicni personal timto zpusobem poznamenava lidi na cely zivot..
