Zhlédla jsem v televizi Nova (Občanské judo) zajímavou reportáž o rodině, která chtěla být v posledních hodinách u umírající maminky a manželky, když umírala v nemocnici. Personál nemocnice v Krči nedovolil ani jednomu členovi rodiny tiše u té paní sedět, aby neumírala sama, přestože bylo jasné, že jde o pár hodin. Důvod? Nejsou návštěvní hodiny a rodina by rušila druhého pacienta na pokoji. (Myslím, že každý bude spíše rád, že tam není s umírajícím sám..)
Způsob, jakým vedení nemocnice obhajovalo postup personálu, mne pobouřil. Shodou okolností jsem totiž podobnou situaci nedávno prožívala se svojí přítelkyní, která si stejně jako tato rodina od té doby stále vyčítá, že si to nedokázala vybojovat a tatínka nechala poslední noc samotného. Šlo o pár hodin!!! Když teď vidím, jak ji to trápí, i já teď přemýšlím, jestli jsem jí neměla víc pomáhat se nesmyslnému vyhnání postavit. V televizi říkali, jak máme právo důstojně umřít a jak je třeba pacientovi umožnit mít rodinu u sebe, ale jak to vidím kolem sebe, je to pak úplně jinak. Co ale můžeme dělat, abychom personál přesvědčili?