Ahoj já mám tátu s rakovinou, žiju s ním sama a máme tu ještě babičku ale jinak jsme samy před něakou dobou jsem se to dozvěděla. Utekla jsem a při útěku jsem potkala svého kamaráda on je dospělí, byla jsem na dně myslela jsem si že už se nevzpamatuju ale on mě za 5 minut uklidnil, myslela jsem že už budu v pohodě ale ne den co den tajně brečím a příjdu si slabá stačí mi jen myšlenka že už tu nebude že už ho neuvidím a jdu k zemi ale po něaké té chvilce mi bylo trochu líp a další šok sestra taky roztroušená skleróza byla jsem v hajzlu ne nedá se na to připravit nikdy!! Ale i tak nemusíš být nutně na dně rozjeď se hudba tužka do ruky papír a kresli kresli co cítíš buď v krebách žij tam to co cítíš a tady ve světě buď silná a kdykoli tě někdo srazí na zem vstaň a kresli nenech se tím srazit!!
