Přidat komentář

Přečetla jsem si Váš příspěvek a slzy mě opět stekaly po tváři už to bude skoro 7 týden co zemřel náš syn bohužel také neunesl svůj život nedal nám ani šanci po našich slibech že mu pomůžeme dát si život do pořádku že není na nic sám že jsme sním , máme ho moc rádi a pomůžeme mu v životě i se postaráme aby dostal syna do vlastní péče ale jeho srdce bylo tak bolavé že nechtěl čakat .Také to byla taková rána z čistého nebe dlouho vše dusil v sobě než se nám svěřil .Já se na něj nezlobím a má naše odpuštění že se rohzodl k dobrovolnému odchodu ..... srdce máme bolavé už po zbytek našeho života stím se nedá nikdy smířit to už ted vím .V hrudi mě bije srdce , ale je tam strašně velká díra , prázdnota jako bych tam neměla ani duši , žiju a nežiju , chápu a nechápu.Jediné co musím příjmout , že je to nezvratný fakt který se stal a nedá se nijak změnit ....stalo se to , ale je otázka jestli to někdy příjmu ??? Ani ve snu by mě nenapadlo že když jsem dostala před 31 lety ten vzacný dar poprvé do ruky , že zažiju někdy takovou bolest a ztrátu .Vždy mě bylo velmi líto rodičů kteří si tímto procházeli , snažila jsem se pochopit jak těžké to pro ně musí být ,ale neuměla jsem si to představit a moc jsem byla vděčná že mě nic tak bolestného nepotkalo .... ano kdo nezažil ten nepochopí ted to vím i já že toto nikdo nedokáže pochopit pouze ten kdo zažil. Ke vší té bolesti co máme tak jsem musela ještě čelit hyenismu s kterým jsem se setkala a nepochopila jsem ho a ještě budu muset bojovat soudně o styk s vnukem .