jeto pár měsíců co dědu začali pobolívat záda ,nejdřív jsem tomu něják nekladla velký důraz.Jenže se to všechno postupně začalo zhoršovat a jednoho dne se už nemohl ani pohnout .. v jednom kuse strašně plakal a pořád me prosil že už to nemůže vydržet .. cítila jsem strašnou bezmoc srdce mi při pohledu na něj pukalo žalem .. jeden den když už to bylo opravdu moc špatný jsme mu zavolali sanitku která ho odvezla do nemocnice , jenže za par hodin volal že chce jít domu a že podepsal reverz..( z duvodu ze na nej sestrička bylo zla) a mel pravdu kdyz jsem pro nej vecer do nemocnice přijela sestra na me začala řvat tak jsem se s ni jeste pohadala a dedu si odvezla domu jenze druhy den to s jeho zdravotnim stavem bylo už opravdu hodne moc spatny nebyl 9dni na velke a sla z nej jen krev tak jsem letela do nemocnice aby ho přijali zpet ze potrebuje pomoc,ale tam mi pani doktorka zdelila naprosto v klidu ze mi uz nepomuze kdyz podepsal reverz,tak jsem zavolala zachranku a odvezdli ho sice do stejne nemocnice ale na jine oddeleni kde byl velmi spokojeny. V nemocnici nám zdělili že děda má v celém těle rakovinu a ze uz mu nikdo nepomůže,takže jsme našli hospic kde ted děda leží a velmi se mu tam líbí.Nejhorší natom je že se ptám proč on ?? nechci o něj přijít,nedokážu si představit že až za pár mesíců odejde už ho nikdy neuvidim ..... tak moc mi bude chybět .... ostatní říkají že mam čas nato se připravit nato až to přijde ale mám moc velký strach , nevím jestli to zvladnu Je mi 21 let a nikdy v životě mě nenapadlo že ho tohle potká .. vždicky jsem si říkala že tady prostě bude dlouho .. mám strach z toho co bude dál .. od te doby co je deda takhle nemocny lituju každý den že jsem na něj nemela vice času moc toho lituju pořád jsem jen spechala .. kvuli praci jsem nemela cas .. a ted ? ted za kazdou minutu co jsem s nim dekuju bohu ..citim velkou bezmoc,udelala bych cokoliv nasvětě aby vše bylo jako dřív,jenže to už se nestane ... :-(
