Ahoj, jsem na tom úplně stejně jako ty. Maminka mi umřela před rokem na rakovinu a těžko se s tím vyrovnávám. Byla moje všechno, spolu s mýma dětma. S ní umřela půlka mě. Já se tedy nikomu nevyhýbám, mám super kamarákdy, některé také nemají maminy,takže ví o čem mluvím, ale je pravda,že zavídím těm,které ty maminy mají. Je mi líto mých dětí, protože přišly o skvělou babičku,kterou zažily jen pár let. Pořád na ní myslím. Taťku naštěstí ještě mám,ale mamka je mamka, nic a nikdo jí nemůže nahradit.Opravdu na to nejsi sama,ale co by nám pomohlo, to nevím.
In reply to jsou to již 3 roky,comi by Anonym (neověřeno)