Před deseti lety mi umel taťka a pořád se s tím nedokážu smířit hrozně mi chybí.. Možná i vzhledem k tomu že nemám úplně fungující rodinu... Mamka o něm vůbec nemluví a mě to hrozně mrzí protože moje jediné vzpomínky na něho jsou jak mě učil plavat a jak ho odvážela sanita..:/ Měl velice silnou alergii na vosy... Hrozně mi chybí a bojím se že když už je tomu tak dlouho že to nepřebolí.. Ale nejhorší je že jsem řekla mamce když ho odváželi že se už nevrátí a všichni kdo tam byli u nás zrovna říkali že se vrátí at nebrečím........ :/ Do nemocnice ě za ním ani nepustili...Byl to ten nejskvělejší člověk v mém životě a můj veliký vzor... jak se s tím mám smířit?? :/
