Ahoj, je mi 23 let. Az do nedavna jsem zila pohodovym zivotem. Mela jsem skvelou fungujici rodinu. Mama, ta nejuzasnejsi a nejlepsi kamaradka, nikdy jsem nikoho tak nemilovala jako ji. Tata, suproveja muj braska-mentalne postizeny, totalne zavisly na mame. Vlastne vsechno v nasi rodine bylo zavisle na mame. Je to presne 47 dni, kdy mame diagnostikovali rakovinu zaludku v posledni, nejhorsi fazi.....a je to presne 10 dni, co umrela...bylo ji 45 let. Rok chodila po doktorech...ale delali z ni blazna, ze pry v takovem veku nemuze mit vredy...ha a ono ne vredy, ale nador.A ja se ptam? Co ted? Co dal? Mam svuj zivot...studuju skolu...ale musim se ted vratit k rodine. Potrebuji me. Tata - je to smutne, ale neumi si pomalu ani namazat chleba, vyprat, nic. Bez mamky je uplne ztracenej, bracha ani nemluvim...ja jsem uplne v pr*****. Nevim co dal. Jak se s tim smirit? Vyrovnat? TAK STRASNE MOC TO BOLI...A JA NEMAM KOMU SE VYPLAKAT. Neni tu mama, ktera by utesila....:'(:'(:'( pomozte prosim.
