přečetla jsem si všechny příspěvky a je strašné kolik věcí se děje. se všemi soucítím... za pár dní to bude měsíc co mi umřel hodně blízký přítel, den před pohřbem by slavil 25. narozeniny, bohužel sebevražda:-( tím hůř, že sme s tím nemohli nic dělat, že se nemohl léčit, že to všecko dopředu tak strašně naplánoval, jen aby sme nic nepoznali a přitom věděl, že nás vidí naposled, ale nikdo z nás sme o tom neměl ani tušení. je strašný číst dopis na rozloučenou, který zanechal rodině, nejlepšímu kamarádovi a mně!tolik bych mu toho chtěla říct, naposled ho vidět, obejmout, políbit!strašně mě to bolí a nevím jak se s tím vyrovnat!!sem bez něj tak strašně sama, chtěla bych za ním, hrozně moc!
