Dobrý den, prožívám úplně stejný příběh, jako Vy, a mám stejné otázky a žádné odpovědi. Manžel mi dobrovolně odešel v dubnu tohoto roku. Mám malou dcerku a jsem ze všeho špatná. Také stále čekám, že se manžel vrátí, že je jen někde na výletě a přijede zpět, ale vždy mě trefí do hlavy ta tvrdá realita, že už NIKDY nepřijede. Nebude si s dcerou hrát a učit ji vše, co ji učil o životě atak....Nevím, jak to všechno zvládnout. Mohu se zeptat odkud jste? Ráda si s někým, kdo zažívá stejné bolesti popovídám (napíšu mail). Okolí si myslí, že jsem v pohodě, nejsem typ člověka, co si stěžuje a vykládá druhým, co vlastně cítím, když oni mě stejně pochopit nemohou. Držím Vám pěstičky aby jste vše zvládla. Drží mne nad vodou dcera, kvůli které se MUSÍM snažit jít dál..........
In reply to Bude to mesic co se rozhodl by Anonym (neověřeno)